ČR si připomíná 50 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy

Autor : 
IN REGION Journal
Úterý, 21 Srpen, 2018

ČESKÁ REPUBLIKA : Přesně před padesáti lety započala smutná kapitola dějin České a Slovenské republiky, totiž invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Vojenský vpád vojsk pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (SSSR) se odehrál na žádost konzervativního křídla Komunistické strany Československa a uskutečnil se 21. srpna 1968.

21. srpen 1968

Po druhé světové válce vznikly v Evropě dva silné bloky. Jeden z nich, severoatlantická aliance (nebo NATO), byla téměř pod kontrolou Spojených států a její úkolem bylo odolat vlivu SSSR. Další blok, známý jako organizace Varšavské smlouvy (nebo ATS), byl pod podobnou kontrolou Sovětského svazu a zaměřena proti NATO. Do začátku roku 1968 v ČSSR (ČSSR) byl u moci Antonín Novotný, prezident a první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa (KSČ). Nicméně jeho popularita mezi obyvatelstvem země byla již velmi pochybná, a tak 4. ledna 1968 byl propuštěn z funkce jako první tajemník. Alexander Dubček, který přichází na toto místo, je zastáncem reforem a liberalizace socialistického systému. V tisku byla zahájena kampaň proti Novotnému, které Alexander Dubček nebyl iniciátorem, ale současně tomu nezabránil. Pod veřejným tlakem byl Antonin Novotný 28. března 1968 nucen odstoupit z funkce prezidenta Československa. Poté se stal prezidentem Ludvík Svoboda, který také plně podpořil politický kurz směrem k liberalizaci. Okamžitě byla přijata politika ke zvýšení občanských svobod, cenzura byla uvolněna cenzura tisku a byla zde možnost politických diskusí. Současně bylo rozhodnuto o zavedení multiparticipačního systému v zemi - což je myšlenka pro socialistické země zcela nevídaná.

Rezoluce odsuzující okupaci ČSSR

Invaze se kromě Sovětské armády zúčastnila vojska Polské lidové republiky (PLR), Maďarské lidové republiky (MLR) a Bulharské lidové republiky (BLR). Vojska Německé demokratické republiky (NDR), ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila. Útoku se rovněž neúčastnila vojska Rumunska pod vedením diktátora Nicolae Ceauşesca, který vpád vojsk na území tehdejšího Československa veřejně odsoudil. V noci z úterý 20. srpna na středu 21. srpna 1968 invaze začala. První útočná vlna proběhla v ranních hodinách, kdy byla obsazena letiště, na která následně začala přistávat transportní letadla s vojenskými jednotkami. Ve 2 hodiny ráno 21. srpna 1968 na pražském letišti Ruzyně ( Dnes letiště Václava Havla ) byla provedena přistání sovětské sedmé výsadkové divize. Zároveň byla rychlost přistání tak rychlá, že po krátké době mohli vojáci pracovat v hlavním městě. Československá armáda měla od iniciátorů rozkaz pustit vojska do země. Předsednictvo ÚV KSČ přijalo v poměru 7 : 4 rezoluci odsuzujíci okupaci. Soukromé osoby následně šířily zprávy o útoku jednotek Varšavské smlouvy. V ranních hodinách Československý rozhlas odvysílal Provolání Všemu lidu ČSSR a později i průběh masakru civilistů invazními vojsky na Vinohradské třídě. Kolem deváté ráno vysílání umlklo za zvuků střelby sovětské pěchoty. Rozhlas následně přechází do ilegality a od 11 hodin pokračoval ve štafetovém vysílání zpravodajství o situaci v zemi, kdy se střídavě hlásila utajená studia po celé zemi. Podařilo se obnovit i televizní vysílání z improvizovaných studií.

Pozadí invaze vojsk do Československa v roce 1968

K příležitosti 20. výročí československého „únorového puče“ prohlásil tehdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, že jsou potřebné změny po triumfu socialismu a že cílem je tzv. „Socialismus s lidskou tváří“. Tím byl zahájen proces, zvaný pražské jaro: v dubnu započal program liberalizací, mezi něž patřil nejen důraz na ekonomické uvolnění ve prospěch spotřebního průmyslu, ale především svoboda tisku, svoboda projevu, svoboda pohybu a připouštěla se už i možnost vícestranné vlády. Změny byly stále více oceňovány a podporovány obyvatelstvem, ovšem vedení KSČ k těmto iniciativám nemělo jednotný postoj. 

Spojenci z tehdejšího sovětského bloku se změn v Československu začali obávat a pokoušeli se omezit dopad těchto iniciativ prostřednictvím řady jednání.

Československo a Sovětský svaz se dohodly na dvoustranných rozhovorech, které se uskutečnily 29. července 1968 v Čierné nad Tisou, v blízkosti československo-sovětské hranice. Schůzky se zúčastnili za Československo především první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, prezident Ludvík Svoboda, předseda vlády Oldřich Černík, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský a další, za Sovětský svaz to byli první tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv, předseda Rady sovětů Alexej Kosygin, předseda prezídia Nejvyššího sovětu Nikolaj Podgornyj, hlavní ideolog Michail Suslov a další. Dubček bránil program reformního křídla KSČ a zároveň sliboval plnění závazků vůči Varšavské smlouvě. Delegáti KSČ znovu potvrdili svou loajalitu vůči Varšavské smlouvě a slíbili, že potlačí „antisocialistické“ tendence v zemi, nebudou oživovat myšlenku obnovy sociálně demokratických stran a budou kontrolovat tisk opětovným zavedením vyšší úrovně cenzury.

Podpis Bratislavské deklarace 1968 jako obraz postoje socialistických zemí k SSSR

O několik dní později, 3. srpna 1968, se v Bratislavě setkali zástupci ČSSR, SSSR, NDR, PLR, MLR a BLR nad podpisem Bratislavské deklarace, která potvrzovala věrnost marxismu-leninismu i proletářskému internacionalismu, a vyhlásila boj proti buržoazní ideologii i všem „antisocialistickým“ silám. Sovětský svaz také vyjádřil záměr zasáhnout do vývoje v jakékoliv zemi Varšavské smlouvy, pokud by zde hrozilo zavedení politické plurality se systémem několika politických stran. 

Již  21. srpna 1968 se schází Rada bezpečnosti OSN.

Sovětskou invazi ostře odsoudil předseda Komunistické strany Číny a čínský vůdce Mao Ce-tung. Roztržka mezi Sovětským svazem a Čínou vedla v roce 1969 k ozbrojenému čínsko-sovětskému konfliktu. Pročínsky orientovaná Albánie pod vedením Envera Hodžy na protest proti invazi vystoupila z Varšavské smlouvy. Z 88 komunistických stran světa intervenci v Československu podpořilo pouze deset. Invazi podpořil mimo jiné kubánský vůdce Fidel Castro a také Severní Korea a komunistický Vietnam podpořily vpád vojsk do Československa.

Z politického hlediska se však zavedení vojsk do Československa stalo velice citlivou ránu pro obraz SSSR ve světě

Z politického hlediska se však zavedení vojsk do Československa stalo velice citlivou ránu pro obraz SSSR jak na Západě, tak mezi zeměmi Varšavské smlouvy. Na Západě byla operace "Dunaj" použita k tomu, aby Sovětský svaz získal ještě zlověstnější a odpudivější rysy. Mezi zeměmi Varšavské smlouvy se konečně rozšířilo stanovisko, že je nemožné vystoupit z pro-sovětského bloku. Kampaň bojkotu a občanské neposlušnosti proti SSSR, která proběhla v následujících letech, vážně zhoršila mezinárodní situaci SSSR. V roce 1969 se objevily dvě akce československých studentů - Jan Palacha a Jan Zayitse, kteří se upálili na protest proti sovětským činům. Veřejnost byla rozhořčená a odsoudila rozvojovou cestu země, kterou na ni uvalilo sovětské vedení.

Ode dne vstupu vojsk na území Československa do konce roku zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a dopravních nehodách zaviněných okupačními vojsky 108 Čechů a Slováků.

Autorství fotografií: 
František Dostál

Líbí se Vám obsah ? Můžete přispět autorům na účet 35-9155860217/0100 vedený u Komerční banky a.s.